Jan Braunstein
ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU...
Bylo mi asi tak deset a začal jsem tušit, že v  jádru školského systému výchovy a výuky je pro lidskou duši cosi  
nepřátelského. Učení mí šlo dobře, ale škola pro mě byla sebezapřením. Na kytaru jsem se začal učit sám. Patřila tátovi  
a já jsem za ním pořád běhal, aby mi na ni něco nového ukázal. A potom jsem to někde v  koutě neúnavně trénoval,  
vylepšoval a s  nadšením toho dítěte pod piánem jsem znovu začal objevovat svět hudby. A to nadšení jsem si už od  
nikoho vzít nenechal.

Během pár let jsem s  kytarou srostl, a když mne pak na gymnáziu okouzlila hudba 60. let, nebylo jiné volby, než  
nastřádat na elektrickou kytaru z  bazaru a dát dohromady kapelu. Rock’n’roll, blues a zhlédnutí se v  hippies - to byl můj  
svět v uvolněné době počátku devadesátých let.

Po maturitě (1993) jsem začal studovat na Institutu pedagogiky volného času - obor Sociální terapie a léčebná pedagogika.  
Teenagerovská léta se chýlila k  závěru a bigbít už nebyl to hlavní, co mě na hudbě lákalo. Kromě kytary jsem se začal  
učit na flétnu a klarinet a ve škole jsem se začal setkávat s Josefem Krčkem, který tam vyučoval muzikoterapii.  
A když mi poprvé ukázal lyru, bylo jasné, že tudy vede má cesta. S  lyrou jsem se brzy spřátelil a muzikoterapie se  
stala hlavním předmětem mého dalšího bádání. Velkou inspirací bylo též setkání s Gunhild von Kries, u které jsem později  
muzikoterapii dále studoval.

Po ukončení studia (1997) jsem strávil několik měsíců na stáži v  Německu v  Dorfgemeinschaft  Brettachhöhe -  
komunitním zařízení pro lidi s postižením, kde jsem měl možnost pracovat jako muzikoterapeut. V závěru svého působení  
v Brettachhöhe jsem dostal velký dar - svoji první lyru - Gärtner soprano. V Čechách totiž tehdy lyry nikdo nevyráběl  
a zakoupení drahého nástroje z  ciziny náleželo pro chudého studenta do sféry snů.

Brzy po návratu z  Německa jsem dostal nabídku pracovat jako učitel hudby a muzikoterapeut ve Svobodné speciální škole  
Jana Amose Komenského v  Praze - waldorfské škole pro děti se speciálními potřebami. Zde jsem pak působil dalších  
sedm let. Škola to byla hlavně pro mne.

Jednou mi zatelefonoval Josef Krček, který v  té době  vyučoval muzikoterapii na Akademii sociálního umění Tabor.  
Odjížděl na turné se souborem Musica Bohemica a hledal za sebe záskok. To jsem ještě netušil, že tento záskok bude  
trvat celých dalších deset let... Kromě výuky hudby a muzikoterapie jsem na Akademii Tabor spolu se studenty založil  
orchestr a sbor a získal tak i cenné zkušenosti coby sbormistr a dirigent.

Velkou výzvou však pro mě byla lyra. V Čechách se totiž začali objevovat první výrobci lyr a s tím i první koncertní nástroje.  
To byl pro mne impuls začít se na vývoji a později i stavbě lyr podílet. Především jsem ale získal nástroj, který mne  
inspiroval k mnohem důkladnějšímu studiu hry na něj. Lyra se postupně stala mým hlavním nástrojem nejen  
v muzikoterapeutické a pedagogické práci, ale též sólovým nástrojem koncertním. Časem jsem začal hru na lyru  
sám vyučovat a v  Akademii Tabor se kromě orchestru s  tradičními nástroji zrodil též samostatný orchestr lyrový.

Inspirován spoluprácí se stavitelem lyr Rostislavem Antonem a setkáním s  německým muzikoterapeutem Albertem Böse  
jsem se rozhodl k  razantní inovaci moderní lyry. Změnil jsem systém uspořádání strun na lyře a vytvořil metodiku, která  
umožňuje jednodušší a plynulejší způsob hry, a to i velmi náročných skladeb, které by jinak byly na lyru neproveditelné.  
Tato inovace mne později dovedla též k  vytvoření nového způsobu hudebního zápisu - chromatické notace pro moderní  
lyry.

V průběhu mé pedagogické činnosti na Svobodné speciální škole i Akadademii Tabor se často znovu vynořovalo téma  
mého vlastního znechucení systémem školní výuky ještě coby dítěte školou povinného. A  vzhledem k  tomu, že  
pedagogika byla nyní mou profesí, rozhodl jsem se prozkoumat to podrobněji studiem pedagogiky (sociální pedagogika  
a pedagogicko-psychologické poradenství) na FFUK. Magisterské studium jsem sice nedokončil, neboť má  
diplomová práce na téma „Význam umění ve výchově a vzdělávání“ (2007) narazila na nečekaný odpor, ale téma  
nedostačivosti intelektu při cestě za poznáním a jeho pyšného nadřazování silám srdce, kráse a lásce ke kráse, jež - slovy  
Platónovými - jediná může vést k  poznání nejvyšších idejí však zůstalo jedním z centrálních motivů mého dalšího bádání  
i tvoření.

Naplněn vznešenými ideály, rozhodl jsem se spolu se svým tehdejším studentem, hudebníkem a kamarádem Janem  
Chromečkem založit vlastní hudební a muzikoterapeutickou dílnu -  Ateliér Délos s cílem vytvořit ideální zázemí lidem,  
kteří přicházeli hledat harmonii prostřednictvím léčivého působení hudby. Od svého vzniku (2004) prošel Ateliér Délos  
několika proměnami i různými místy svého působiště. V současné době má své hlavní kotviště v Praze a jeho zaměření je  
specializováno zejména na práci s moderními chromatickými lyrami - a to v kontextu hudebním i terapeutickém. Nedílnou  
součástí je také výroba a prodej těchto hudebních nástrojů. K dispozici jsou též jedinečné prostory v  jižních Čechách  
u lipenského jezera, které jsou zázemím pro terapeutická setkání, hudební kurzy, či rekreaci spojenou s hrou  
na lyru.

V současné době se věnuji zejména koncertní a pedagogické činnosti. Vyučuji hru na lyru na Mezinárodní konzervatoři  
v Praze, jsem lektorem Akademie Alternativa v  Olomouci a úzce spolupracuji s Akademií Tabor v Praze. S lyrou  
vystupuji kromě Čech také v dalších evropských zemích, Austrálii a Japonsku. Můj koncertní repertoir má poměrně široký  
záběr - od staré hudby přes úpravy lidových písní až po jazz, moderní vážnou hudbu a nové hudební formy.
Narodil jsem se listopadového večera ve znamení štíra roku 1974 v Praze. Moje  
hudební kariéra začala o pár let později na mém oblíbeném místě v  obývacím  
pokoji pod klavírem. Tam jsem zkoumal, jak můj hlas vytváří nejrůznější zvuky  
a ozvěny v nástroji a také poslouchal, když na něj moje starší sestra  
cvičila. A když jsem již dosáhl i na klávesy, začal jsem s dětským úžasem  
objevovat svět tónů na klaviatuře.

V lidové škole umění, kam mne rodiče později přihlásili, však pro bádání nespoutané  
dětské duše neměli příliš pochopení. Já jsem zase moc nerozuměl všem těm  
příkazům a pravidlům, jimž se mé klavírní umění mělo neustále podrobovat. Tak se  
stalo, že jsem za nějaký čas vyměnil hodiny hudby za výtvarný kroužek a na piáno  
jsem zanevřel. Tedy alespoň prozatím. Doma na zdi totiž visela ještě kytara...