Jan Braunstein

Bylo mi asi tak deset a začal jsem tušit, že v jádru školského systému výchovy a výuky je pro lidskou duši cosi

nepřátelského. Učení mí šlo dobře, ale škola pro mě byla sebezapřením. Na kytaru jsem se začal učit sám. Patřila tátovi

a já jsem za ním pořád běhal, aby mi na ni něco nového ukázal. A potom jsem to někde v koutě neúnavně trénoval,

vylepšoval a s nadšením toho dítěte pod piánem jsem znovu začal objevovat svět hudby. A to nadšení jsem si už od nikoho

vzít nenechal.

Během pár let jsem s kytarou srostl, a když mne pak na gymnáziu okouzlila hudba 60. let, nebylo jiné volby, než

nastřádat na elektrickou kytaru z bazaru a dát dohromady kapelu. Rock’n’roll, blues a zhlédnutí se v hippies - to byl můj

svět v uvolněné době počátku devadesátých let.

Po maturitě (1993) jsem začal studovat na Institutu pedagogiky volného času - obor Sociální terapie a léčebná pedagogika.

Teenagerovská léta se chýlila k závěru a bigbít už nebyl to hlavní, co mě na hudbě lákalo. Kromě kytary jsem se začal učit

na flétnu a klarinet a ve škole jsem se začal setkávat s Josefem Krčkem, který tam vyučoval muzikoterapii. A když

mi poprvé ukázal lyru, bylo jasné, že tudy vede má cesta. S lyrou jsem se brzy spřátelil a muzikoterapie se stala hlavním

předmětem mého dalšího bádání. Velkou inspirací bylo též setkání s Gunhild von Kries, u které jsem později muzikoterapii

dále studoval.

Po ukončení studia (1997) jsem strávil několik měsíců na stáži v Německu v Dorfgemeinschaft Brettachhöhe -

komunitním zařízení pro lidi s postižením, kde jsem měl možnost pracovat jako muzikoterapeut. V závěru svého působení

v Brettachhöhe jsem dostal velký dar - svoji první lyru - Gärtner soprano. V Čechách totiž tehdy lyry nikdo nevyráběl

a zakoupení drahého nástroje z ciziny náleželo pro chudého studenta do sféry snů.

Brzy po návratu z Německa jsem dostal nabídku pracovat jako učitel hudby a muzikoterapeut ve Svobodné speciální škole

Jana Amose Komenského v Praze - waldorfské škole pro děti se speciálními potřebami. Zde jsem pak působil dalších

sedm let. Škola to byla hlavně pro mne.

Jednou mi zatelefonoval Josef Krček, který v té době vyučoval muzikoterapii na Akademii sociálního umění Tabor. Odjížděl

na turné se souborem Musica Bohemica a hledal za sebe záskok. To jsem ještě netušil, že tento záskok bude trvat celých

dalších deset let... Kromě výuky hudby a muzikoterapie jsem na Akademii Tabor spolu se studenty založil orchestr

a sbor a získal tak i cenné zkušenosti coby sbormistr a dirigent.

Velkou výzvou však pro mě byla lyra. V Čechách se totiž začali objevovat první výrobci lyr a s tím i první koncertní nástroje.

To byl pro mne impuls začít se na vývoji a později i stavbě lyr podílet. Především jsem ale získal nástroj, který mne

inspiroval k mnohem důkladnějšímu studiu hry na něj. Lyra se postupně stala mým hlavním nástrojem nejen

v muzikoterapeutické a pedagogické práci, ale též sólovým nástrojem koncertním. Časem jsem začal hru na lyru

sám vyučovat a v Akademii Tabor se kromě orchestru s tradičními nástroji zrodil též samostatný orchestr lyrový.

Inspirován spoluprácí se stavitelem lyr Rostislavem Antonem a setkáním s německým muzikoterapeutem Albertem Böse

jsem se rozhodl k razantní inovaci moderní lyry. Změnil jsem systém uspořádání strun na lyře a vytvořil metodiku, která

umožňuje jednodušší a plynulejší způsob hry, a to i velmi náročných skladeb, které by jinak byly na lyru neproveditelné.

Tato inovace mne později dovedla též k vytvoření nového způsobu hudebního zápisu - chromatické notace pro moderní lyry.

V průběhu mé pedagogické činnosti na Svobodné speciální škole i Akadademii Tabor se často znovu vynořovalo téma

mého vlastního znechucení systémem školní výuky ještě coby dítěte školou povinného. A vzhledem k tomu, že

pedagogika byla nyní mou profesí, rozhodl jsem se prozkoumat to podrobněji studiem pedagogiky (sociální pedagogika

a pedagogicko-psychologické poradenství) na FFUK. Magisterské studium jsem sice nedokončil, neboť má

diplomová práce na téma „Význam umění ve výchově a vzdělávání“ (2007) narazila na nečekaný odpor, ale téma

nedostačivosti intelektu při cestě za poznáním a jeho pyšného nadřazování silám srdce, kráse a lásce ke kráse, jež - slovy

Platónovými - jediná může vést k poznání nejvyšších idejí však zůstalo jedním z centrálních motivů mého dalšího bádání

i tvoření.

Naplněn vznešenými ideály, rozhodl jsem se spolu se svým tehdejším studentem, hudebníkem a kamarádem Janem

Chromečkem založit vlastní hudební a muzikoterapeutickou dílnu - Ateliér Délos s cílem vytvořit ideální zázemí lidem, kteří

přicházeli hledat harmonii prostřednictvím léčivého působení hudby. Od svého vzniku (2004) prošel Ateliér Délos několika

proměnami i různými místy svého působiště. V současné době má své hlavní kotviště v Praze a jeho zaměření je

specializováno zejména na práci s moderními chromatickými lyrami - a to v kontextu hudebním i terapeutickém. Nedílnou

součástí je také výroba a prodej těchto hudebních nástrojů. K dispozici jsou též jedinečné prostory v jižních Čechách

u lipenského jezera, které jsou zázemím pro terapeutická setkání, hudební kurzy, či rekreaci spojenou s hrou

na lyru.

V současné době se věnuji zejména koncertní a pedagogické činnosti. Vyučuji hru na lyru na Mezinárodní konzervatoři

v Praze, jsem lektorem Akademie Alternativa v Olomouci a úzce spolupracuji s Akademií Tabor v Praze. S lyrou

vystupuji kromě Čech také v dalších evropských zemích, Austrálii a Japonsku. Můj koncertní repertoir má poměrně široký

záběr - od staré hudby přes úpravy lidových písní až po jazz, moderní vážnou hudbu a nové hudební formy.